Přednášku australského profesora Marka Kowalkiewicze „Digitální skřítci ve městě sta věží“ jsme v rámci Týdne pro digitální Česko živě přepisovali a tlumočili pomocí naší aplikace Beey AI v Městské knihovně v Praze.
Kowalkiewicz představil fascinující pohled na svět, kde algoritmy pracují jako digitální pomocníci, ale také vytvářejí nečekané problémy. Od příběhu programátora, který automatizoval svou práci už v roce 2016, až po roboty ovládané lidmi z nemocničních lůžek – přednáška odkryla současnou realitu soužití lidí a AI.
Když programátor 6 let nepracoval
Kowalkiewicz začal příběhem z Redditu z roku 2016. Programátor Leo Tiffishe tam přiznal, že šest let v práci nedělal téměř nic – vše automatizoval a hrál počítačové hry. Když ho propustili, nebylo to za lenost, ale protože šéf nepochopil hodnotu jeho schopností. Tento příběh se stal základem Kowalkiewiczova výzkumu ekonomiky algoritmů.
Shadow AI a Phantom AI – dva protipóly jednoho problému
Profesor Kowalkiewicz představil vlastní terminologii, která elegantně popisuje současnou realitu. Shadow AI je situace, kdy používáte umělou inteligenci, ale tajíte to. Jako když Jason Allen vyhrál uměleckou soutěž s dílem vytvořeným v AI, aniž by porota tušila, co Mid Journey znamená.
Phantom AI je opačný extrém – jste obviněni z použití AI, které jste nepoužili. Studenti dostávají nuly za práce, které napsali sami, protože nespolehlivé AI detektory je označí jako plagiát. Kowalkiewicz demonstroval na vlastním testu, jak AI detektor označil historický dokument australské ústavy z roku 1900 jako dílo ChatGPT.
Armády digitálních pomocníků už fungují
V přednášce zazněl příklad prodejce limitovaných tenisek, který používá desítky botů pro automatizované nákupy. Když boti narazí na CAPTCHA, požádají člověka o její vyřešení. Role se obrátily – stroje najímají lidi.
Konkrétně doložený je případ z Amazonu z roku 2004. Dva cenové algoritmy se dostaly do smyčky – jeden snižoval cenu na 99,7% konkurence, druhý zvyšoval na 127%. Výsledek? Učebnice za 23 milionů dolarů plus poštovné.
Když AI překoná své učitele
Kowalkiewiczův tým provedl fascinující experiment. Naučili AI hrát šachy pouze na partiích rekreačních hráčů na úrovni pokročilého amatéra. Systém ale začal hrát lépe než jeho učitelé – pochopil jejich chyby a přestal je opakovat. Profesor to nazývá „botterfly effect“ – malé akce algoritmů s velkými důsledky.
Budoucnost práce není apokalypsa
V tokijské Avatar Café servírují kávu roboti. Ovládají je ale lidé z nemocnic nebo domovů, kteří by jinak nemohli pracovat. Není to nahrazení člověka strojem, ale symbióza. Kowalkiewicz pro to razí termín „demibots“ – napůl člověk, napůl bot.
Podobně taxikáři budoucnosti nezmizí – budou řídit několik vozů současně z domova, jako operátoři dronů.
AI poezie je lepší, dokud nevíte, že je od AI
Výzkum ukázal paradox: lidé hodnotí AI poezii jako krásnější, lyričtější a smysluplnější než lidskou. Ale jen dokud nevědí, že je od stroje. Jakmile se to dozví, hodnocení se propadne. Nick Cave zuří proti AI napodobujícím jeho styl, ale Kowalkiewicz argumentuje, že AI je jen další nástroj uměleckého vyjádření – jako když Andy Warhol začal používat sítotisk.
Digitální skřítci jsou už tady
Kowalkiewiczova přednáška ukázala, že nežijeme na prahu revoluce – už jsme uprostřed ní. Digitální skřítci, jak je nazývá, nejsou budoucností, ale současností. Od astronomického orloje na Staroměstském náměstí, který Kowalkiewicz označil za prvního digitálního pomocníka z roku 1410, až po dnešní AI systémy – vždy šlo o stejný princip: automatizovat opakující se úkoly a uvolnit lidský potenciál pro kreativnější činnosti.
Klíčové poselství přednášky není varování před AI, ale výzva k přemýšlení. Budeme jako manažer Leo Tiffishe, který nepochopil hodnotu automatizace? Nebo se naučíme řídit armády digitálních pomocníků a využít je k tomu, abychom dělali práci, která nás naplňuje?
Jak Kowalkiewicz zdůraznil: nejde o svět „lidé nebo AI“, ale o svět „lidé a AI“. A v takovém světě je schopnost efektivně komunikovat a spolupracovat s digitálními nástroji – včetně těch pro přepis a překlad jako Beey AI – už dnes klíčovou kompetencí. Přednáška sama byla důkazem této symbiózy: lidský expert sdílel své poznatky, AI je přepisovala a překládala v reálném čase, a vy si teď můžete přečíst jejich souhrn. Budoucnost není dystopická – je to příležitost pro ty, kdo ji pochopí.