ČRo1: Přes roušky vidím v očích sympatie, říká Zdeněk Svěrák

Zveřejněno

Host Lucie Výborné – Zdeněk Svěrák

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte Radiožurnál. Mým hostem je dneska pan Zdeněk Svěrák. Tak přeju dobré ráno a děkuju za možnost s vámi rozmlouvat.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Dobré ráno, Lucie.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Zdeňku, vy jste pravděpodobně nikdy nevysílal ze svého domu, viďte?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Takhle jako vysílám teď?

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

No.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

To myslím, že ne. Ne, ne, ne. No telefonem.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Řekněte mi, co se bude dít dneska po poledni.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

No, po poledni by měl mít premiéru pořad, který se jmenuje Není nutné nezpívat NNN. A já sám si neumím představit, co všechno se při tom stane, kdo to uslyší, ale myslím, že by to mělo slyšet hodně lidí. Říkali mi ti organizátoři, že i starostové obcí si můžou hladce zařídit, aby to šlo i do těch amplionů pouličních.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Čí to vlastně byl nápad?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Bohužel to nebyl můj nápad. Nejdřív s tím přišel Ondřej Kobza. Já ho osobně neznám, ale je mi sympatický svou myšlenkou rozmístit po Praze piana, klavíry. A ten si vzal na pomoc Petra Hanouska. Snad to dotáhnou do konce.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

To, co se bude dneska dít, to znamená Není nutno nezpívat, kdyby se to povedlo, tak to bude skutečně krásná masová událost. Není to vzkaz jenom pro nás pro domácí, myslím si, že to je vzkaz i pro okolní země kolem nás i daleko od nás. Co byste Zdeňku chtěl, aby o nás v cizině věděli?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Kdyby to dobře dopadlo, tak by to bylo takové znamení, že česká společnost se dovede v krizi chovat solidárně, nepanikaří a že si dovede udržet pozitivní náladu. To by stačilo.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte Radiožurnál. Mým hostem je dneska pan Zdeněk Svěrák.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Hostem Radiožurnálu je pan Zdeněk Svěrák. Já jsem ráda, že se tenhle rozhovor uskutečňuje, i když za takových zvláštních okolností, protože já jsem si uvědomila, že jakkoliv vás mám ráda, tak nakazit národní poklad by bylo trestuhodné. Tak jsem ráda, že vlastně teď spolu mluvíme takhle.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

To jako já? Národní poklad.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

No ne, prostě ta představa, že já si myslím, že jsem zdravá, ale ta představa, že naprskám na Zdeňka Svěráka a stane se něco zlého, to je prostě… S tím by se nedalo žít pro mě, jo.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Mě říkal pan zvukař, že ten mikrofon, co držím v ruce, že je postříkán, dezinfikován a všechno co mi dali do ruky, že je bezpečný.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Ano, i pan zvukař se několikrát postříkal dezinfekcí než vstoupil k vašemu domu.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Mimochodem, kde vy jste? To by mě zajímalo.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Já jsem teď na Vinohradské 12 a sedím tady a představuju si vaši usměvavou tvář. Kde jste vy?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Já jsem v takzvané dvojce. Já mám dvě pracovny. Jedna je klasicky stůl psací a tam jsem dělal před vynálezem počítače, no ale pak jsem si zařídil dvojku, takže sedím před počítačem vlastně a před tiskárnou a za zády mám takovou nástěnku, kde mám obrazy budoucího filmu, ale jehož budoucnost je nejistá.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Počkejte. Obrazy budoucího filmu, to mě zajímá.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

No, tak my si děláme s Honzou takový nástěnky. Každej čtvereček papíru připínáčkem barevným připneme na nástěnku a je to vlastně sled obrazů a ty připínáčky jsou třeba zelený, a to znamená, že jsme v exteriéru, červený – jsme vevnitř. Člověk vidí na první pohled, jestli ten film se dusí tím, že jsme pořad vevnitř, nebo jestli to je vyvážený. A ty papírky se dají přeskupovat, a tak.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

A o čem to bude?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Já jsem se rozhodl, že ještě napíšu filmovou pohádku. Vymyslel jsem si jí. Teď jsme ve fázi neschválené první verze. Napsal jsem to a jak Honza, tak moje žena mi poradili, abych to nikomu neukazoval, že to není dobrý. A tak u mě nastala fáze, já vám ukážu… Ale to je vždycky, vždycky mě s tím pošle několikrát, ještěže máme ty šípky, k šípku. Já se trošku naštvu a dostanou energii ukázat jim, že to půjde.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Co všechno jste Zdeňku ještě stihl z těch věcí, které můžete dělat mimo svůj dům, než vlastně začala ta karanténa?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

No, to jste mi připomněla. Mně se splnil sen. Bydlím blízko Ladronky na hranici Prahy 5 a Prahy 6. A tam v ulici na Ladronce bydlel můj nejoblíbenější básník Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Já jsem ho od studentských let miloval. A já jsem chodil tou ulicí, kde je vilka, kterou si postavil ve třicátých letech. Pořád jsem si říkal, já bych tak chtěl se podívat, kde on seděl, na jaký židli a co viděl z okna, a tak. No a náhoda tomu chtěla, že jsem se seznámil s jeho vnučkou. Ona je lékařkou v nemocnici střešovické vojenské. Ona, její manžel i její syn mi dovolili ten sen uskutečnit. Takže my jsme s naším Honzou jednoho dne, těsně před tím než začaly tyhlety karantény, se dostali do pracovny Jaroslava Seiferta. Já jsem si směl sednout na jeho židli k jeho stolu, viděl jsem, že má výhled do zahrady a že je to velice skromný pokoj, který zůstal zařízený tak, jak ho básník opustil. Dozvěděl jsem se o něm zajímavé věci. Třeba jsem představte si nevěděl, že on měl potíže s páteří a od svých asi 55 let už chodil o francouzských holích a ne jinak. Nebo jsem se dozvěděl, že on 2× vystoupil z KSČ a to.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

To snad ani není možné.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Slyšíte mě?

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

No slyším vás. Já jenom právě v úžasu si říkám 2× vystoupit z KSČ přece není možné.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Je to možný. A to tak, že on vystoupil ve třicátých letech po těch stalinských procesech. Vstoupil do sociální demokracie. Ale když přišel únor, tak brzo sociální demokracie byla sloučená s KSČ, čili on musel vystoupit znovu.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Hostem Radiožurnálu je dneska pan Zdeněk Svěrák. Já sedím v našem studiu tady na Vinohradské 12, on ve svém domě. Já mám ještě na paměti nedávný úryvek rozhovoru s vaším synem Honzou, když vyšla jeho knížka. Můžu vám něco pustit?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Ano.

Jan Svěrák mládší (záznam)

Jednou jsme s tátou seděli na chatě u krbu a já se šel podívat ven na hvězdy. Bylo jich plné nebe. A koutkem oka jsem nad střechou zahlédl zrovna jednu padat. Tak mě to vzalo, že jsem si nestihl ani nic přát. Kdy já zas nějakou uvidím. Ukazuju tátovi, kde padala a vtom z komína vyletí jiskra a padá úplně stejným směrem. Tak já prožil okamžik posvátné úcty k vesmírnu a ona to možná byla jenom blbá jiskra. Z toho si nic nedělej, povídá táta, bůhví, jestli většina věcí, kterým se tu divíme, nejsou jenom jiskry z komína, co pod nim sami topíme.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Tak takhle Honza citoval ze svojí knížky Bohemia. Stalo se to nebo je to fikce?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Jo, jo, jo. My se chodíme dívat na hvězdy od krbu, někdy si to pleteme. Říká, nepadá, to je jiskra. No, takhle to je.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Otec tvůrce a syn tvůrce. Bál jste se někdy o Honzu, aby mu to vyšlo, aby se to nepokazilo, když víte, jak to řemeslo, jak ta filmařina je vlastně hrozně křehká?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Já jsem se v tomhle ohledu bál, když do toho vstoupil, protože on nevystudoval hraný film, ale dokument. Nevěřil jsem tomu, že to takhle zvládne, ale hned po prvních denních pracích z filmu Obecná škola, řekl jsem si, no jo, on to umí. A od tý doby spoléhám na to, že to umí a on to opravdu umí. Ale jestli jsem se o něho někdy bál, tak to bylo, když se vypravil před několika lety mezi lidojedy. Ne že by ho sežrali, ale tam šlo opravdu o život. Tam se svým kamarádem Davidem Rauchem prožili něco tak hroznýho, že Honza ve stanu mu zašíval břicho jehlou a nití z hotelového šití, jo. Tak tam jsem prožil opravdu úzkosti veliký o něho.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

To je zvláštní, vy když to konstatujete a bavíme se o tom, že to je skutečně otcovská hrůza, tak to stejně zní jako fór.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

No tak to s odstupem je možná veselé vyprávění, ale nebylo to veselý, opravdu ne. Měli jsme s manželkou, tady s maminkou jeho, o něho opravdu velký strach.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Když jsem se chystala na rozhovor, tak jsme s kolegou Tomášem Černým sáhli do archivu Rozhlasu a našli jsme hru Posel hydrometeorologického ústavu. Hříčku rozhlasovou to o muži, který tak dlouho nosí zprávy hydrometeorologického ústavu, které samozřejmě vysílá Český rozhlas jako počasí, až se rozhodne, že bude prostě předstírat, že není pouhým poslem hydrometeorologického ústavu, ale kýmkoliv, koho zrovna to rádio v tu chvíli potřebuje a koho si zavolají. Mám tady k tomu ukázku.

záznam (Posel hydrometeorologického ústavu)

To je zvláštní pocit sedět přímo, aby se řeklo v domě, odkud se všechno vysílám. Přišla tam redaktorka a ptá se mě, „Dr. Mrázek?“ Já jsem řekl „Ne, prosím.“ Tam totiž sedíte pane doktore, a vedle vás, řeknu příklad, profesor ten a ten, nebo jiný příklad, profesor ten a ten. Rok jsem to nosil v sobě, pane doktore, než jsem se k tomu odhodlal. Co se může stát, uvažoval jsem, když vstanu a řeknu, „Ano, to jsem já.“

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Takže Posel hydrometeorologického ústavu. Zdeňku, prosím vás, když jste pracoval v šedesátých letech v rozhlase, on někdo takový existoval nebo jste si ho vymyslel?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

No jistě každý ráno přicházel posel hydrometeorologického ústavu, protože tenkrát to byly tak důležité zprávy, které se nedaly jinak doručit než osobním poslem na papíře. Čili on tam čekal a tam mě to napadlo.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Vy jste v podstatě vytvořil noční můru všech moderátorů v rádiu, protože ta představa, že si ke mně sedne mykolog a nebude mykolog, tak je naprosto příšerná. Je tohle před obraz falešného vrchního z Vrchní prchni?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Lucie, já jsem si uvědomil, že nevím, proč mě podvodníci strašně lákali. Moje první taková zveřejněná povídka byla Ruina musí být opředena. O kastelánovi, který má trosky hradu ten hrad nemá v podstatě žádnou historii, takže on nemá turistům co vyprávět, a tak si to vymyslí. Až tam jednou přijde nějakej historik a načapá ho při tom.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Já tady kousek z téhle té povídky pro rádio taky mám.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Ano.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Poslechněte si to.

anonym (záznam, Ruina musí být opředena)

Hlasy, řehtání koní. Řetězí padacího mostu. A už se po něm vracejí lapkové z přepadů. Vpředu na vysokém hnědáku (???). Toho času samozvaný pán na Broustníku. Slyšíte! Teď jede nějaký lehčí povoz. Kohopak jste to zase obrali rabiáti? Černovlasá s blískavýma očima. Už si ji nese nahoru do svého brlohu. To je támhle to okna. Byla to manželka francouzského kupce Ameténa. Vtom se mě zeptala 1 ženská. Nejmenovala se náhodou Mirel, že prý o tom něco četla. Jo, jo, jo, Mirel, řekl jsem. No, proč ne, pane profesore. Mirel je přece krásný jméno. A všimněte si, že jsem si to zase nevymyslel sám.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Takže Ruina musí být opředena z pera Zdeňka Svěráka.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Druhý případ je povídka, která se jmenuje už Podvodník přímo. Třetí příklad je Vrchní prchni. A našli by se i další. A já si to vysvětuju tak, že protože nejsem schopen takových podvodů, to je já jsem srab na tohle, ale tak měl láká si to jako vyzkoušet, aspoň, že to napíšu.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Mým hostem je dneska pan Zdeněk Svěrák.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte Radiožurnál a já jsem ráda, že si na nás dneska našel čas pan Zdeněk Svěrák. Vy jste, když jste byl zaměstnancem rozhlasu, i komentoval, pracoval jste armádní redakci.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Ježiš, vy chcete spartakiádu.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Takhle, já nechci spartakiádu. Já ji tady mám. Pozor.

/záznam spartakiády/

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Vzpomenete si, jak jste to tehdy komentoval z technického hlediska?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

No tam byla kabina zvláštní, tak my jsme to viděli z hezkého místa, ale co tomu předcházelo, Lucie, to si nedovedete představit. My jsme museli absolvovat okresní spartakiády, krajské spartakiády. Tam si to nazkoušet, namluvit a bylo i soustředění, myslím, se to jmenovalo (???), patřilo to Rozhlasu. Tam bylo soustředění všech reportérů. Já si pamatuji jako dneska, že třeba jsme tam pouštěli někoho a hodnotili a ten vedoucí projektu řekl, soudruzi a soudružky za prvé, prosím vás nechte těch rozkvetlých luk. Rozkvetlá louka, tu nechte dětem, chápete. Kdo reportuje dětské vystoupení, ať si tam tu louku dá, ale ostatní ať pracují s jinými metaforami. Čili bralo se to tak odpovědně a mně dokonce řekli, když bych to neměl dělat, protože nemám apelativní výraz. Že se na to nehodím. A to mě zase naštvalo, tak jsem řekl, já vám ukážu. No, a tak mi dali ale jako parťáka nejzkušenějšího reportéra…

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Stanislava Sigmunda.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Ano Standa Sigmund byl profít, čili já jsem se cítil, že když budu dojatej, tak prostě mu předám mikrofon. No a já jsem dojímavej, vám to připadá směšný, ale ta skladba, kterou jsem komentoval já, to byla skladba vyspělých armádních cvičenců a ti kluci povinně museli chodit na slunce, aby byli všichni opálení, aby ty bílé šponovky a bílá trička kontrastovala s nimi. Čili oni, když nastoupili, tak už to samo o sobě bylo krásný a teď k tomu přišla hudba, a to dokonalý provedení, to neměla žádná skladba, čili já jsem byl opravdu dojatej a musel jsem ten mikrofon předat Standovi Sigmundovi, ale jenom na minutu, protože on se sesypal taky.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Dojetím.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Já už jsem tím známej, jak vidím vystoupení několika cvičenců s hudbou, tak jsem prostě na mraky.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

To byste mohl být na mraky i dneska, když vlastně probíhá ta celostátní akce Není nutno nezpívat. Takže by vás to taky mohlo doběhnout, protože já si myslím, že většina domácností a soukromníků a lidi, co mají rádi muziku prostě to okno otevře a spustí se do muzicírování dneska. Tak to asi taky dostane, ne?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

To víte, že je to dojemný, ale já už jsem trošku vytrénovanej třeba vystoupením před mnoha lidmi. Jestli se to povede, tak budu dojatej, no a co je na tom špatnýho.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Hostem Radiožurnálu je pan Zdeněk Svěrák. Já jsem ráda, že se tenhle rozhovor uskutečňuje. Můžu ještě sáhnout do archivu Českého, potažmo Československého rozhlasu?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Ano.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

V pořadu Schůzky s literaturou zkraje devadesátých let čtete popis dění na place během natáčení filmu Na samotě u lesa, tak já s dovolením mám krátkou ukázku.

/ukázka/

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Zdeňku, z toho, jak čtete ten přepis, a já věřím, že se to takhle skutečně děje, by člověk, který v životě nebyl u natáčení filmu, mohl získat pocit, že to je poměrně bizarní záležitost.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

No, všech já jsem taky byl poprvé u natáčení filmu jako…

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Herec.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Jako postava, která tam je dlouho. Čili my jsme ten film točili a bydleli jsme mimo Prahu v Sedlčanech, čili to byl zážitek. A tohle jsem myslím napsal pro nějaký setkání po roce nebo nějak pro lidi, kteří na tom pracovali. Jsem si myslel, že to bude komická vzpomínka.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

1975 natáčení, 76 Na samotě u lesa premiéra. Vaše první filmová role.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

První větší. A řekl bych, že pro mě až moc, moc velká. Já jsem se pořád radil, jak bych to měl říkat a tam jsem byl vedle Honzy Třísky, vedle Dany Kolářový, vedle Kemra, že jo. Ale teprve později mi došlo, proč to Mencl udělal. To moje neherectví tam mělo svou funkci. Já jsem byl proti Kemrovi Pražák, který do té přírody nepatří, jo, a proto mě takhle oholili a vypadal jsem tak jako jeliman, a proto to nevadilo, že jsem hrál hůř a mnohem hůř než jiní. Mimochodem, Lucie, kolik byste řekla, že bylo Kemrovi let, když tu samotu točil, když tam hrál dědu Komárka.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

No já nevím, on vypadal jako děda už když mu bylo 30, takže já si to nedokážu vůbec… Nevím, kolik?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

54.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

No, vždyť to říkám.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

No.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Zdeňku…

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

On je starej jako můj syn teď. Já si nedovedu představit, že…

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Že by Honza hrál dědu?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

By Honza hrál Komárka.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Měl jste taky ten pocit, „já to dokážu.“ Jak jsme se o něm bavili.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Tady myslím to nebylo. Já jsem to hrál s obavama, že jsem špatnej.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Hostem dopoledního Radiožurnálu je dneska pan Zdeněk Svěrák. Mám ještě jednu otázku a vlastně pořád ji nosím v hlavě. Arthur Conan Doyle vytvořil Sherlocka Holmese, Exupéry Malého prince, Nabokov Lolitu a mě zajímá, jak se cítí autor, který vytvoří postavu, která ho přeroste, které ho prostě přesáhne.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Ale dobře. Člověk nečekal, že to snažení bude mít takovou odezvu a že… Já si teda myslím, že až tu nebudeme, až tu nebudu, tak ten Cimrman tu ještě nějakou dobu bude. To je pěkný.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Zdeňku, jak se vám vlastně žije a zvládá tahle ta současná situace, v které jsme všichni?

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Já jsem se vyděsil, když to začalo, když jsem se dozvěděl, že lidi vykupujou potraviny, tak jsem si říkal, a je, už je to tady. Čecháčkové v prvních řadách, sobci, kteří si řeknou, hlavně já, abych měl tu rodinu zajištěnou a nemyslet na ostatní. Ale pak nějakej psycholog, myslím v rozhlase, možná, že to bylo i u vás, řekl, že ten dav se v první chvíli takhle chová, ale pak, když se to ještě víc prohloubí, tak se začne chovat líp, a dokonce vzorně a on měl naštěstí pravdu. Že pak, když už je člověku úzko, tak najednou se v něm projeví obdivuhodné vlastnosti. Čili já na tý situaci vidím i klady, že třeba k nám starým osobám se mladý osoby chovají ohleduplně, že přes ty roušky je v očích vidět sympatie nebo něco takovýho. No a myslím si, že ono nám to pomůže uvědomit si ty základní životní hodnoty, kterých jsme si v tom klidném blahobytu skoro nevšímali. To, že se lidi takhle pěkně chovají, jim snad vydrží, až se ta bouřka přežene, nějakou chvíli. Moc velkej optimista zase.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Ale jo. Říká Zdeněk Svěrák. Zkuste dneska po dvanácté hodině otevřít okno a se Zdeňkem Svěrákem a Jaroslavem Uhlířem zazpívat píseň Není nutno. Je to totiž píseň, která otvírá nejenom okna, ale i srdce. Zdeňku, děkuju moc, že jste si na nás udělal čas, že jste poprvé možná…

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

To už je konec?

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

No jo. Že jste poprvé, možná historicky poprvé vysílal ze svého domu, možná to nebylo naposledy, ale příště vás raději uvidím živého a zdravého.

Zdeněk SVĚRÁK (herec a scénárista)

Já vás taky.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Lucie Výborná od mikrofonu přeje hezký den, ať se dneska daří i vám.